Michael Ballack
Na
Euro 2000 jel Michael Ballack hlavně proto, aby nasál atmosféru a něco
se přiuěil. Odehrál dohromady 71 minut a poznal, jaké to je na vrcholné
akci vběhnout na trávník v dresu národního týmu. O dva roky pozděi bylo
všechno jinak. Německo prošlo velkou generační obměnou a Ballack se
stal ústřední postavou německého týmu. Mluvili o něm všichni.
Střední
záložník, který dává góly, je v dnešním fotbale nedostatkové zboží. I
proto Ballack přitahoval pozornost všech stran. V Bundeslize dal v té
sezoně patnáct branek a v kvalifikaci mistrovství světa 2002 byl
nejlepším střelcem Německa.
Zinedine
Zidane a jiní předvídali, že mistrovství světa v Asii by mohlo patřit
Ballackovi. Naneštěstí německou reprezentaci stihly v předvečer velkého
turnaje zdravotní potíže, drobná zranění si přivodil i Ballack.
Ale
to nebránilo Michaelovi, aby se nahrávač, jenž proklestil Německu cestu
ze základní skupiny, změnil ve střelce rozhodujících branek. Ve
čtvrtfinále pokořil amerického gólmana Brada Friedela, v semifinále
jeho korejského kolegu Lee Woon - Jaea. V obou duelech více gólů
nepadlo. "Je to stejné jako v Leverkusenu, Michael se trefí vždy ve
správnou chvíli," radoval se trenér Rudi Völler, jenž v minulosti vedl
Ballacka právě v týmu Bayeru. Přesto ve finále kvůli karetnímu trestu
Ballack chyběl a jeho Německo ve finále prohrálo s Brazílií.
Tou dobou
bylo zřejmé, že Ballack už není hráčem pro Bayer Leverkusen. A to
přesto, že v tomto klubu málem dosáhl na mistrovský titul a až ve
finále Ligy mistrů ou zastavil jím vedený
celek Real Madrid. Pro malý klub z protějšího břehu Rýna to byl krutý
osud. Vždyť byl blízko dokonání neskutečného "triple", který v roce 1999 předvedl Manchester United. Místo toho se Ballack a spol. museli spokojit s tím, že cestou do finále vyřadili všechnu anglickou konkurenci - Manchester United, Arsenal i Liverpool.
V
každém ze tří Ballackových roku v Leverkusenu sahal klub po velkém
úspěchu, pokaždé však něco chybělo. Nejprve prohrál v posledním kole s
Unterhachingem a od německého mistrovského titulu ho dělil jediný bod,
když do čela poskočil Bayern Mnichov. Následující rok prohrál s
outsidery z Norimberka a opět přišel o téměř jistý titul.
Když
už se to nepodařilo ani do třetice v sezoně, která slibovala tak mnoho,
zatoužil Ballack po angažmá, které by bylo zárukou úspěchu. Lákal ho
samotný Real Madrid, ale on raději zvedl rukavici hozenou Stefanem
Effenbergem a převzal taktovku nad mužstvem Bayernu Mnichov.
Vyšlo
to hned napoprvé, Michael Ballack slavil úspěch. S Bayernem získal
dvakrát německý "double" (Mistrovský titul a německý pohár) a tak velký
klub jakým Bayern beze sporu je, mu začal být malý. Proto se rozhodl neprodloužit v Mnichově smlouvu a hledat novou výzvu.
Tu
našel ve velmi lukrativní nabídce anglické Chelsea, kam ještě před
domácím fotbalovým mistrovstvím světa zadarmo přešel a podepsal tak na
Stamford Bridge tříletý kontrakt.
Na
již zmiňovaném domácím světovém šampionátu dopadl tým vedený Jürgenen
Klinsmannem o poznání lépe než na Euru 2004 v Portugalsku, kde v
základní skupině ostudně prohrál zápas s "B" týmem České Republiky, ve
kterém se Michael blýskl krásným gólem, který ale v konečném účtování
Německu k postupu ze skupiny nepomohl.
Ballack v domácím prostředí dotáhl bez ztráty bodu svůj tým až do semifinále, kde v prodloužení prohrál s pozdějšími mistry světa z Itálie. Ballack v tom zápase obdržel žlutou kartu a znamenalo to, že si stejně jako před čtyřmi lety v Asii nezahraje sedmý zápas svého týmu. Tentokrát ale "pouze" o třetí místo.
Německo
to ovšem bez Michaela zvládlo a získalo tak bronzové medaile. Tím se
sbírka Ballackových úspěchů rozrostla o další cenný kov ze světového
šampionátu a ke stříbru z Japonska a Koreje přibyla medaile bronzová.
Nyní na tyto úspěchy může navázat v Chelsea. Potenciál na to má jak klub tak i samotný Michael Ballack.